VZNIK OSADY T.O.ČÉCI

Někteří se znali ze středních škol, někteří byli noví. Sešli se z celé republiky, od východního Slovenska až po západní Čechy, každý znal svůj kraj a mohl jeho krásy přiblížit ostatním. Potkávali se na toulkách blízkou přírodou, trávili spolu mnoho volného času, volné víkendy věnovali vandrování a společným zálibám. Z trempů samotářů se pomalu stávala sešlost kamarádů. A tehdy někoho napadlo založit osadu. Tady se začíná psát historie trampské osady Čéci. Proč Čéci ? Popravdě řečeno, nebyl jsem u té myšlenky, ale zprostředkovaně jsem se dozvěděl, že z nějakého vandru  se šlo VELMI dlouho pěšky, vyčerpávající pochod si krátili zúčastnění různými vtípky a průpovídkami. „Člověče, já už nemůžu, čoveče to je děsný, čéče to je ….“ A jak tak všichni „čéčovalli“  bylo to tady, budou to Čéci.

V Kobeřicích (což je ze Slavkova směrem na Kyjov, blízko Nížkovic) mělo místní JZD (Jednotné zemědělské družstvo) něco jako chatu, situovanou v malebném údolí u rybníka, říkalo se tam tomu U Horáčku. Ta byla dočasně zvolena za základnu. Na blízké louce se 9.října 1984 sjelo kromě zakládajících členů osady i mnoho jiných kamarádů  známých z dřívějších setkání. Večer se zpívalo a vyprávělo co kdo kde zažil. V sobotu  se rozdělili úkoly a připravoval se slavnostní oheň. Zabralo to celé sobotní dopoledne, motorové pily tenkrát byly nedostupné a tak všechno pěkně ručně. Odpoledne bylo zasvěceno hrám, kdo si hraje nezlobí. Nejoblíbenější hrou bylo asi MASO, většinou se však hraje jako poslední, pro markantní úbytek soutěžících s modřinami, opuchlinami a jinými dočasnými problémy, znemožňujícími na krátkou dobu účast na dalších kratochvílích. Před tím se vrhalo polenem, dvojice se pokoušely o co nejrychlejší jistý vpich (čutora+kolík), splétaly a rozplétaly se uzly, luštily vzkazy morseovkou a další. Tuším byl přijímán Moťan do osady, což se neobešlo bez rituálu. Byl přivázán ke kůlu, pomazán marmeládou a musel jíst z ešusu jakousi mimořádně podivnou šlichtu z jablek, pepře, gulášové polévky, pálivé papriky a já nevím co všechno ještě v tom bylo. Slavnostní oheň vzplál v 19:00 a v jeho průběhu se opět hrály hry, zpívalo, vyprávělo až do časných ranních hodin.

V době, kdy se celostátní porta konala v Plzni, kam jezdilo 20000 takových lidiček, hrát si, zazpívat si, potkávat a poznávat nové kamarády, v době kdy bylo možné nechat ležet USku celý den na Lochotíně a večer jste ji našli na stejném místě. Všichni byli plni ideálů, kamarádství, byli mladí. Svojšice, Mohelnice, Smiřice, Kopidlno - místa, kde se setkávaly masy trempíků a milovníků přírody a folk&country hudby. To byla krásná 80-tá léta 20.století, doba, kdy nám bylo kolem 20 let, hlavní starostí bylo projít u zkoušky, sehnat texty a akordy na písničky, najít prima plácek pro další setkání a nepříliš jsme vnímali realitu všedního života…. To přišlo až mnohem později, ale to už je zase jiné povídání….

Zakládací oheň Trampské osady Čéci  20. října 1984