Život je jak telegram - krátký a s chybami

VZNIK OSADY T.O.ČÉCI

 

Někteří se znali ze středních škol, někteří byli noví. Sešli se z celé republiky, od východního Slovenska až po západní Čechy, každý znal svůj kraj a mohl jeho krásy přiblížit ostatním. Potkávali se na toulkách blízkou přírodou, trávili spolu mnoho volného času, volné víkendy věnovali vandrování a společným zálibám. Z trempů samotářů se pomalu stávala sešlost kamarádů. A tehdy někoho napadlo založit osadu. Tady se začíná psát historie trampské osady Čéci. Proč Čéci ? Popravdě řečeno, nebyl jsem u té myšlenky, ale zprostředkovaně jsem se dozvěděl, že z nějakého vandru  se šlo VELMI dlouho pěšky, vyčerpávající pochod si krátili zúčastnění různými vtípky a průpovídkami. „Člověče, já už nemůžu, čoveče to je děsný, čéče to je ….“ A jak tak všichni „čéčovalli“  bylo to tady, budou to Čéci.

 

V Kobeřicích (což je ze Slavkova směrem na Kyjov, blízko Nížkovic) mělo místní JZD (Jednotné zemědělské družstvo) něco jako chatu, situovanou v malebném údolí u rybníka, říkalo se tam tomu U Horáčku. Ta byla dočasně zvolena za základnu. Na blízké louce se 9.října 1984 sjelo kromě zakládajících členů osady i mnoho jiných kamarádů  známých z dřívějších setkání. Večer se zpívalo a vyprávělo co kdo kde zažil. V sobotu  se rozdělili úkoly a připravoval se slavnostní oheň. Zabralo to celé sobotní dopoledne, motorové pily tenkrát byly nedostupné a tak všechno pěkně ručně. Odpoledne bylo zasvěceno hrám, kdo si hraje nezlobí. Nejoblíbenější hrou bylo asi MASO, většinou se však hraje jako poslední, pro markantní úbytek soutěžících s modřinami, opuchlinami a jinými dočasnými problémy, znemožňujícími na krátkou dobu účast na dalších kratochvílích. Před tím se vrhalo polenem, dvojice se pokoušely o co nejrychlejší jistý vpich (čutora+kolík), splétaly a rozplétaly se uzly, luštily vzkazy morseovkou a další. Tuším byl přijímán Moťan do osady, což se neobešlo bez rituálu. Byl přivázán ke kůlu, pomazán marmeládou a musel jíst z ešusu jakousi mimořádně podivnou šlichtu z jablek, pepře, gulášové polévky, pálivé papriky a já nevím co všechno ještě v tom bylo. Slavnostní oheň vzplál v 19:00 a v jeho průběhu se opět hrály hry, zpívalo, vyprávělo až do časných ranních hodin.

 

 

V době, kdy se celostátní porta konala v Plzni, kam jezdilo 20000 takových lidiček, hrát si, zazpívat si, potkávat a poznávat nové kamarády, v době kdy bylo možné nechat ležet USku celý den na Lochotíně a večer jste ji našli na stejném místě. Všichni byli plni ideálů, kamarádství, byli mladí. Svojšice, Mohelnice, Smiřice, Kopidlno - místa, kde se setkávaly masy trempíků a milovníků přírody a folk&country hudby. To byla krásná 80-tá léta 20.století, doba, kdy nám bylo kolem 20 let, hlavní starostí bylo projít u zkoušky, sehnat texty a akordy na písničky, najít prima plácek pro další setkání a nepříliš jsme vnímali realitu všedního života…. To přišlo až mnohem později, ale to už je zase jiné povídání….

 

Zakládací oheň Trampské osady Čéci  20. října 1984

Historie STRÁNEK

Původní stránky vznikly v roce 2004, ale technologicky již nestačily na rostoucí potřeby uživatelů, proto nyní tato změna.

Pro VŠECHNY

Stránky jsou určeny pro všechny lidi dobré vůle,  kamarády, přátele, sympatizanty. Neostýchejte se přispívat do Knihy návštěv, budeme tak tvořit obsah společně. 

 

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode