Život je jak telegram - krátký a s chybami

Velký vandr 2015

02.07.2015 07:10

Letní vandr od čtvrtka do pondělí (2-6.7.2015)

Letošní trasu vandru vymyslel Habr a dlužno dodat, že velmi zdařile. Navzdory historickým zkušenostem s počasím, kdy se první prázdninový týden zpravidla nesl ve znamení dešťových přeháněk, letošní tropické teploty nabádaly k rozvážným přesunům s maximálním využíváním místních "termoregulačních" (rozuměj hospody, potoky, řeky, rybníky, koupaliště) zdrojů. Ve čtvrtek večer jsme se sešli u Habra na chatě v lesích, nedaleko Poličky. Ačkoliv bylo již osm večer, teplota stále skotačila nad třicítkou a tak jsme se šli zachránit do deset minut chůze vzdálené záchranné stanice v Širokém Dole. Skvěle vychlazené pivo všem dodalo potřebný optimismus a tak jsme cestou zpátky využili ohniště u chat a hned první den si zanotovali oblíbené písničky. V pátek brzy ráno byl zahájen přesun do Poličky na autobus do Zderazi s malou zastávkou na náměstí, opravou výstroje a nezbytným dodržením pitného režimu. Vlídný řidič autobusu, který jel až do Ústí nad Labem nás i s bagáží naložil a těch dvacet kilometrů svezl, byli jsme mu vděčni ! Plánovaná návštěva místních Skalních obydlí  proběhla už za teplot nad třicet a tak cestou do Pivnických skal jsme se opět museli občerstvit ve Zderazské hospůdce s výbornou Bernardovou desítkou a Poličskou jedenáctkou. Cestou do Pivnické rokle se stal zázrak a do cesty nám bylo postaveno hrachové pole. Navzdory teplotě jsme neodolali a krátce posvačili. Sestup do rokle byl vysvobozením z úmorného vedra, potok byl sice vyschlý ale teplota o 10 stupňů nižší. U Dolanského mlýna jsme dvě hodinky odpočinuli na louce v útulném stínu vzrostlých buků a po krátké poradě  pokračovali přes Kapalickou studánku na Polanku, kde nás přivítala chata s terasou, krásným okolím a posečenou loukou za tekoucím potokem.Tady kdybychom mohli přenocovat, to by bylo ! Z katastru jsme zjistili vlastníka chaty a pozemku a ve chvíli kdy vyšlo na jevo, že je to rezident z Prahy, přepadla nás beznaděj, nikdo neměl odvahu jít se dotázat. Habr, jediný bez předsudků, se nabídl, že to zkusí. Heroš vyhodnotil, že Habr vypadá sice jako starý, poněkud rozměrnější, nicméně charismatický a že tedy má šanci. Asi za minutu se vrátil a sdělil, že to není problém, paní provozní mu sdělila, že můžeme přenocovat venku na louce kde chceme. Příjemné překvapení, veřejná omluva Pražákům. Navíc jsme obdrželi klíč od venkovních toalet a sprch, kde bylo možno se za dvacku osprchovat. To už ovšem Pepíno a Ivan skotačili za chatou v hlubší tůňce Prosečského potoka. Schylovalo se k večeru a tak jsme zkusili s podaným prstem ukořistit ještě něco z ruky a tak jsme se dotázali, zdalipak bychom mohli na místním ohništi večer udělat oheň, zahrát a zazpívat. Paní provozní bez mrknutí oka pžikývla, že si máme sehnat dřevo a večer po 22 hod dodržovat klid pro ostatní. "Ostatní" - skupina cyklistů se přidala k ohni i se zpěvem tedy nebylo koho rušit.

V sobotu ráno jsme zabalili, Habr s Petrem se nabídli, že budou na louce držet vartu nad batohy, uložili se mezi ně a my ostatní vyrazili do nedalekých Nových Hradů na privátní zámek a muzeum cyklistiky. To nás nadchlo, majitel zámku umožnil soukromému sběrateli ve čtyřech patrech bývalého špýcharu vystavit část své sbírky kol od počátků cyklistiky až do současnosti. V nedaleké oboře jsme se prošli mezi ovcemi, jeleny a laněmi, děvčata ještě navštívila muzeum klobouků a Soňa nakrmila Ivanovou tatrankou kačeny v křišťálově čistém zámeckém rybníce. Krátce po poledni jsme naložili batohy na záda a vyrazili směr přírodní park Maštale. Opět nás provázelo neskutečných 43 na slunci ale cesta vedla naštěstí z velké části lesem po červené turistické značce.  Z mapy jsme  vyčetli, že V Boru u Skutče je přírodní koupaliště, odbočka ze značky cca 500 m a  tak jsme tam zamířili. Koupaliště na vlastní nebezpečí bez vstupného s kioskem, prostě jsme měli opět štěstí. Společné vyčvachtání a už jsme pátrali v mapě po studánkách na další trase. Náš rozhovor vyslechly tři   asi 65ti leté trempířky v šarmantních letních šatičkách s batohy v turistické obuvi, vyzbojené holemi. Pravily, že jdou z Maštalí, v potoce je voda a studánky jsou v pořádku, popřáli jsme si suchou stezku a slunce nad hlavou (jak morbidní s ohledem na panující vedra) a vyrazili do skal. Nádherný zážitek z pískovcových skal protkaných jeskyněmi, průchody, kamennými schody. Kousek za Toulovcovými Maštalemi jsme na Habrův pokyn zbudovali bivak a pod skalou založili oheň k buřtování. Krásný večer u ohně s kytarou ale netval dlouho, všichni byli z úmorného vedra unaveni a tak jsme  brzy zalehli. 

Z Maštalí jsme vzhledem k očekávaným teplotám vyrazili v osm ráno směr Budislav.Cestou jsme se schladili v maštalském potoce, ale poslední 2 km do Budislavi byly doslova očistcem. Naštěstí v Budislavi byl neočekávaně otevřen kiosek u Resturace na Skále, kde majitelé uklízeli po včerejší svatbě. Tedy jsme poprosili a využili nabízené pohostinnosti a dali pivko a kofolu. Mezi tím vyšli na dvorek i ženich s nevěstou a svědky a přisedli si k vedlejšímu stolu. Po krátkém o'tukávání nabídli přebytky ze svatby a my jsme jim  zahráli, další příjemná zastávka. Ale bylo krátce po poledni a opět vedro, rychle k rybníku. Došli jsme  k 5 km vzálenému rybníčku Zimka v lese a tam se úúúžasně vykoupali a svlažili. Původně jsme tam chtěli přenocovat, ale na Habrovu chatu to odtud bylo necelých 7 km a tak jsme se nakonec shodli na tom, že vyrazíme po skupinách směrem na Široký Důl. Úplně propocení, zmučeni vedrem jsme se nakonec v 16 hodin všichni sešli před hospůdkou v Širokém Dole, kde jsme vlastně vandr zakončili. Habr nám ještě jednou poskytl útočiště u své chaty, umožnil vykoupat se v místním Balatonu a tak v pondělí ráno jsme se mohli v poklidu rozjet do svých domovů. Tak zase někde, někdy... Video z vandru je zde

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode