Život je jak telegram - krátký a s chybami

Jarní vandr - Moravský kras

28.03.2014 17:00

 

"Béďo vstávej, jaro je tady !" Kdo z naší generace by si nevzpomněl na milého medvídka, který se rozhodl řádně oslavit jaro ? Já si na něj vzpomněl, když jsme s Herošem zasněně koukali do zalesněných strání při našem nedávném setkání.  Letošní, poněkud nepřesvědčivá zima v kombinaci s plíživě se blížícím jarem a slunečným počasím, nám usnadnili výběr termínu  - konec března. A protože to je do Krasu - "co by kamenem dohodil", zvolili jsme tuto nádhernou  lokalitu. Díky dobré dopravní dostupnosti padla volba "seřadiště" - Blansko. 

A tak se v pátek 27.3.2014 v 17 hodin na parkovišti u Penny, mezi Citroenem Saxa a Fábií navršila hromada batohů, vedle které si srdečně zalamovala palce radostně vyhlížející individua v maskáčích. Ivan rozdal k uvítání každému mrkev (tuším otázku: "a prooooč ?"- odpověď - protože je zdravá) a tam jsme kolektivně brousili chrup a vyšlápli nad Punkevní údolí k Vyhlídce U Lavečky, kde jsme měli v plánu přečkat první noc. Po mnoha letech bezstarostného vandrování jsem letos prvně zkoumal, jak je to vlastně s bivakováním v lese v "nových podmínkách tržního hospodářství a soukromého vlastnictví". Naštěstí pro nás se toho moc nezměnilo a tak v souladu s právem na pobyt a chování ve volné přírodě, pokud se chováme tak ,jak jsme my zvyklí a nejsme v některém z parků, kde je bivakování výslovně zakázáno, máme stále možnost "nouzově přenocovat" kdekoliv, kde nepůsobíme škody a neomezujeme něčí práva - hurá (zákony 114/1992 Sb, 289/1995 Sb a  22/1999 Sb + verdikt soudu).Pouhým přenocováním nelze prakticky způsobit přírodě újmu, a tak je tento způsob pobytu v krajině zásadně rozlišen od pojmu „táboření“. Nově je tedy definován pojem „bivakování“ a prakticky je tímto odlišením odstraněn legislativní nedostatek v upřesnění pojmů. Tolik tedy k našemu "ubytování"  :-) 

Heroš s Matějem jako čerství majitelé GPS navigace Garmin Dakota  cestou trénovali svou zručnost a lovili geoschránky po trase. Na vyhlídku U Lavečky nad Jakubovým jezerem jsme dorazili ještě před setměním a jako první bylo nutné najít místo na bivak. Tak aby nám případní, první, časně raní návštěvníci nešlápli na krk. Pamětlivi pobytu v CHKO jsme čaj, kávu a všechno ostatní uvařili na vařičích a místo ohně posloužila svíčka, kterou Jožka, (kdo sebou tahá na vandr svíčky?), měl sebou. Heroš zahrál, zanotovali jsme několik písní a zalezli do spacáků, abychom se mohli skrz malý otvor kochat pohledem na noční oblohu s miliony zářících hvězd. Ani nevím jak jsem usnul. Co ale vím naprosto přesně, že mě nevzbudila zima jak by se dalo v tomto období očekávat, ale unisono chrápání Heroše s Matějem, kteří nocovali vedle mne. A tak to šlo až do slunce východu, chrápali, vzbudili,ťuknul jsem do nich, usnul jsem, chrápali, vzbudili.... až konečně začalo svítat a nad okraj lesa se pomalu šplhal rudý oblouk slunce. Abych se neradoval dlouho, v zápětí padla mlha a tak celé údolí bylo najednou jako  hrnec s převalující se mlhovinovou kaší. Spolu s Jožkou jsme uvařili první ranní čaj a trpělivě čekali na další mátožné postavy, soukající se ze spacáků a blížící se k přístřešku U Lavečky. Dokonce i Jezák vstal před devátou a to je událost hodná zvláštní zřetele hlavně proto ji zde zmiňuji.

Po snídani jsme se vydali okrajem CHKO směr Macocha. V Těchově jsme se rozdělili na tři skupiny, A - ti co chtěli údolím, B - ti co chtěli po vrstevnici a C - ti co chtěli lovit další geoskrýše. Cíl byl určen chata Macocha nad stejnojmennou propastí. Když jsme dorazili na zříceninu hradu Blansek, skupina A, jdoucí cca 100 výškových metrů pod námi, oznámila technické problémy. Jirkovi se na jeho outdorové obuvi odporoučela celá vibramová podrážka. Tedy v této chvíli jen na jedné botě a jen částečně. To se ovšem mělo za chvíli změnit, každá podobná událost je velmi progresivní. Co to znamená ? Na Blanseku se spojily dvě skupiny a spolu pokračovaly až pod Salmovku, kde Jirka nevesele prohlížel torzo své podrážky. Tady bylo přikročeno k provizorní opravě pomocí ustrojovacích řemínků, ale cestou nahoru  nad propast, nouzové řešení zklamalo a podrážka se utrhla celá. U chaty Macocha jsme se krátce občerstvili, Pepíno s Herošem nafotili několik veskrze "uměleckých" záběrů a Jirka, aby zrovnoprávnil obě boty, utrhl i druhou podrážku (stejně se odlepovala). A tak si mohl na batoh připevnit dvě velmi zachovalé vibramové podrážky italské provenience. Jeho obuv tím doznala značných změn, tedy i vlastností - a opravdu nebylo nikoho kdo by mu vzniklou situaci záviděl. Severně od Macochy se nachází nádherné místo - Koňský spád, ke kterému se váže historka o zřícení vozky i s povozem. Tady jsme krátce odpočinuli a Jirka ve svém družstvu provedl likvidaci klíšťového útoku - zřejmě ještě následek nocování U Lavečky ve vysoké trávě. Krátce po druhé hodině odpolední jsme vcházeli do Ostrova u Macochy. Už z přípravy jsme veděli, že je tu stylová hospůdka "Staré časy", kde se prý dá dobře najíst. Zkusili jsme, nelitovali jsme. Bohužel v batozích tak zůstala další zátěž ve formě nespotřebovaného oběda. Slunečné odpoledne a kolektivní pohoda přispěly k tomu, že jsme všichni za Ostrovem ještě shodili batohy s úmyslem obhlédnout Císařskou jeskyni. Krátká zastávka, nádherný výhled na okolí, kolektivní odlov kešky a pokračujeme k bývalé vápence a lomu Velká Dohoda. Z krásného, původně osadního  místa je teď komerční, lanové centrum :-(  tak tady bivakovat nebudeme. Sešli jsme dolu a kolem jeskyní Michalka, Spirálka a Wankelova závrtu přes Starou Rasovnu jsme dobyli hrad Holštejn. Nahoře, přímo nad hladomornou je krásné místo s ohništěm a výhledem do kraje. Tady jsme se rozhodli složit kosti. Část kolektivu nedala jinak, než že musí bezpodmínečně navštívit jeskyni pod hradem (bývalá hladomorna) a tak se tam vydali. No a navíc bylo potřeba najít a zalogovat finálku jedné geoschránky, že. Následně jsme připravili dřevo a po setmění u ohně opekli co kdo měl a opět sobě zazpívali. Další krásný večer pod hvězdnou oblohou. Tentokrát bylo v noci pod nulou, takže východ slunce ozářil louku pod hradem pokrytou zmrzlou jinovatkou. Uvařit kávu, čaj, najíst se, počkat až se Heroš s Matějem sbalí a vzhůru vstříc dalším krásám krasu. Cestou do Šošůvky jsme ve studánce V Troubkách nabrali vodu, vyfotili ropuchu na prameni, odlovili další geoschránku a po prosluněné louce se přesunuli na Helišovu skálu - nad Šošůvkou, další krásné místo nad zatopeným lomem s panoramatickým výhledem na okolí. Ze Šošůvky do Sloupu je to kousek z kopce a tady jsme se opět rozčlenili, tentokrát  na skupinu A- lovce,kačery, kteří chtěli zdolat všechny schránky v okolí a následně se přepravit autobusem do Blanska a skupinu B, která do Blanska hodlala dojít pěšky přes Vavřinec, Veselice a Obůrku. I nedělní odpoledne bylo slunečné a tak když jsme za Veselicemi viděli rozhlednu s divným názvem Podvrší, museli jsme ji navštívit. Co čert nechtěl, pod rozhlednou bylo rekreační zařízení, kde zrovna probíhal orientační závod a tak jsme neodolali a svlažili hrdla oroseným Maestrem. Až na Ivana jsme si to všichni užili. Ten totiž přišel na řadu a došlo Maestro, výčepní mu navrhl ať si dá raději místní jedenáctku, Ivan tedy souhlasil a těšil se jak s oroseným půllitrem přisedne k ostatním na nedalekou prohřátou mez. Bohužel, právě došla i jedenáctka a tak musel čekat dalších 10 minut než se znovu narazilo a načepovalo první pivo - zrovna to jeho - to fakt nepotěší. Ještě jsme vyskotačili na rozhlednu, abychom viděli, pěkně shora, co všechno jsme provandrovali a když jsme se nabažili, pokračovalo se na Obůrku. Už bylo kodlem druhé a na Obůrce je pěkná restaurace, zařadili jsme tedy rychlou polévečku a posledních pár kilometrů do Blanska už došli v pohodě. Když jsme šli kolem přehrady, zkusili jsme ještě zorganizovat ke krátké schůzce kamarádku Vendu, která bydlí přímo nad přehradou, ale vzhledem k informačnímu šumu z mé strany jsme ji prostě prošvihli. Na parkovišti u Penny marketu nás už čekala skupina A  lelkujíc ve stínu budovy. Heroš neodolal a zpříjemňoval čekání hrou na kytaru. Tentokrát už žádná mrkev nebyla a tak jsme naházeli bágly do aut, zalomili palce a rozloučili se s tím, že zase někde, někdy... suchou stezku a modrou obnlohu nad hlavou. Zatím několik fotek  jsem dal sem Video tady

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode