Život je jak telegram - krátký a s chybami

Ferrata - Alpy - pohoří RAX

24.06.2012 08:16

Alpy - RAX

Pepíno vymyslel, připravil zajistil a my se prostě jen přidali. Přiznám se, že jsem spíš milovník našich luhů a hájů, ale nabídka výšlapu do Alp s lezením zajištěními cestami (ferrata) byla tak lákavá, že jsme posbírali volné Čéky a Čéčata, doplnili stavy spřízněnými dušemi a v sobotu v 5:30 ráno vyrazili. Pepíno objednal slunečné počasí a tak všechno mělo být doprovázeno rozjasněnými tvářemi a nezvladatelným nadšením. Až po Pálavu to tak mohlo vypadat. Tam na kapotu zabubnovaly první kapky deště a pohled do dáli, na jihozápad, dával tušit problémy v dodávce objednaného počasí. Hlas Pavla Lišky z navigace se celou cestu urputně snažil průběžně mlžit, svádět k různým nesmyslným odbočkám, dalničním protisměrům atp. Přestali jsme vnímat počasí a soustředili se na boj s Liškou. Ač se snažil statečně, v osm ráno jsme byli v Dreistettenu na parkovišti pod první stěnou Wahringer Steig (Toni Baltzarek), kde jsme měli vyzkoušet všechny vychytávky ferratového lezení. Potemnělá obloha a provazce deště však bránily v opuštění útulného interiéru auta. Na parkovišti tak stálo přibližně 6 aut (CZ,SK), obsazených pasažery, toužebně hledícími střídavě k obloze a ke stěně. Po půl hodině jsme se rozhodli, že popojedeme o cca 35 km jižněji na Turecký hrad do Gleissenfeldu. Tady už jen poprchávalo. Vylezli jsme z aut, kouknuli na impozantní stěnu se zajištěnou cestou, natáhli pláštěnky a vystoupali turistickým chodníkem nahoru. Tam jsme se pokochali krásnými výhledy, odlovili kešku a sestoupili dolů. Přestalo pršet a v souvislé mase mraků se objevila světlá místa. Většina kolektivu rozhodla, že zajdeme procházkou do vedlejší lokality pro další dvě kešky. Zadařilo se. A zřejmě to byl čas kdy Pepínova objednávka dorazila na kompetentní místa. Během 20 minut zvolna vysvitlo sluníčko, oschla tráva i skála. Skupina A zůstala na trávníku pod hradem a vesele lenošila, zatímco skuina B, vedena "vůdcem" , navlékla výstroj a vyrazila na výstup. Po návratu jsme vyrazili na  30km vzdálené veřejné tábořiště do Kaiserbrunnu. Tady už sušili horolezci z okolních států stany a výstroj po dešti. Vyhledali jsme na placu ještě pár volných míst a usalašili se.

Ráno nás čekala cesta zpět na Turecký hrad a kolektivní výstup ferratou. Těžko popisovat široké spektrum zážitků a emocí. To se prostě musí zažít. No a protože Pepínío fotil, tak přiložím pár fotek, které najdete na tomto místě.

Všichni přežili, nikdo se nezranil a očekávaný výron adrenalinu způsobil své. Po návratu dolů jsme v říčce ještě  zaskotačili a smyli pot a následně se vyrazilo do Dreistettenu na "cvičnou" skálu, kterou jsme vlastně měli začínat. Tady už nebyla místa na odpočívání, i přesto pepíno vyhotovil pár snímků (vůbec nechápu, kdy stihnul fotit).

No a to je všechno. Všichni byli spokojeni a to bylo hlavním účelem. Finančně to vyšlo velmi zajímavě, platili jsme vlastně jen zapůjčení ferratového setu na víkend (250 Kč) a cestu s dálniční známkou (cca 500 Km), což vyšlo na nějakých 250 Kč na osobu, při plně obsazených autech. Vzhledem k tomu, že Pepíno zvolil veřejné tábořiště (kde ovšem byla jak pitná voda tak toalety) tak ubyko bylo grátis. Takže víkendovka v Alpách 500 Kč na osobu s cestou a zapůjčení výbavy. Dobrý ne ?

A protože se podařilo krátké video, tady je k nahlédnutí

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode