28.04.2012 10:00
Jednou ročně se otevírá vojenský újezd Libavá pro cyklisty. Letos už to byl XIX. ročník a organizátory je nutné pochválit. Koho zajímají podrobnosti, je možné podívat se přímo na stránky akce. My jsme zvolili trasu z Kozlova přes Zelený Kříž, zaniklou Novou Ves nad Odrou, zaniklou ves Velkou Střelnou, kde je vojenská pozorovatelna. Tam jsme se řádně občerstvili, pokochali pohledem do kraje. Jožka po výjezdu poměrně nepříjemného kopce z Velké Střelné, ještě zkušeným servisním zásahem zpříjemnil Jitce další jízdu na kole.
Vystěhování původních obyvatel umožnilo celou oblast zabrat pro socialistický lid a vytvořit zde vojenské cvičiště nebývalých rozměrů. Paradoxně, právě zamezení přístupu veřejnosti snad umožnilo vidět nádhernou přírodu bez civilizačních vymožeností. Ruiny zaniklých obcí dávají tušit, že zde žili pracovití lidé.
Z Velké střelné jsme přes Bores a Strážisko dorazili na Bílý kámen, další občerstvení a kochačka. Tady malá příhoda. Po příjezdu koukáme a cca 15 m od nás u stromu stojí dvě kola, nad nimi blonďatá panenka, za ní další dlouhovlasá postava s kilovým pazourkem, zuřivě bušící do zámku kola. Vzhledem k poněkud netradičnímu způsobu odemykání jsme se vydali zjistit co je vede k této metodě uvolnění zámku. Dlouhovlasá postava byl partner zmíněné panenky, ruce měl již do krve sedřené a s nešťastným výrazem ve tváři nám vyložil, že přijeli, chtěli se podívat až na Bílý kámen (cca 300 m), tak dal kola k sobě, vytáhl zámek a "cvak". Ve chvíli kdy zámek zaklapl si uvědomil, že klíče sice má, ale zamčené v autě ve Velkém Újezdu cca 10 km daleko. Vybavili jsme jej kombinačkami, jejichž pomocí "přežužlal" lanko zámku a sice znaveně, ale šťastně odjeli na další stanoviště. My jsme pokračovali asi nejkrásnější částí celé trasy přes louky až k další zaniklé obci Varhošť, dále k pramenu Odry kde jsem předvedl parádní přelet přes řídítka, což asi 12ti letá dívenka okomentovala tvrzením, že padám přes řídítka téměř stejně elegantně jako ona. Následně se obrátila na tatínka, jako vedoucího jejich výpravy a prosebně mu připomenula, že je hodná, že za něj ráno umyla nádobí a aby, prosím, už dnes nejezdili žádnou zkratkou. Jožka se zde tak zamyslel, že bezelstně otevíral natlakovanou láhev s minerálkou asi 10 cm před sebou a dál si všichni dovedete představit co následovalo. Jožka ani nemrknul a pravil, že si z toho vezme pro příště ponaučení, nebo něco v tom smyslu. Bylo tu poměrně dost cyklistů, takk jsme pokračovali do cíle - Kozlova. Poslední občerstvení, které jsme holkám slíbili právě u pramene Odry se nekonalo - žádné tam nebylo. A to je vše, kola na auta, zalomit palec s kamarády a zase někdy, někde... Pár foteček jsem umístil
zde.
