Život je jak telegram - krátký a s chybami

Beskydy - Prašivá 2011

05.08.2011 00:00

Chata na Prašivé

Pro letošní týden v Beskydech jsme vybrali jako základnu Chatu na prašivé. Abychom si co nejvíce ulehčili pobyt, zvolili jsme polopenzi a v průběhu týdne jsme mnohokrát ocenili jak dobrá volba to byla. Na chatě se totiž výborně vaří a tak pobyt za 350 Kč na dospělou osobu za noc s polopenzí se vyplatil. Obsadili jsme celou chatu a společenská místnost poskytla výborné zázemí pro večerní posezení a hraní. Hned první den jsme vystoupili až na vrchol Prašivé a pokochali se výhledem z pláně za kostelíkem odkud za dobrých podmínek startují paraglajdisti. Při té příležitosti byly posbírány okolní geocache, vždyť v kolektivu jsem nakonec napočítal 9 kačerů (Kačer - účastník celosvětové hry Geocaching). 

Druhý den ráno po vydatné snídani jsme všichni vyrazili na "hřebenovku" přes Kotař na Ropičku. Pod oběma vrcholy jsou turistické chaty, kde jsme se potrestali pivkem, kávou, kofolou a nějakou tou přesnídávkovou polévečkou. Junioři cestu krátili dalším odlovem geocachí a tak celá trasa uběhla velmi rychle. Po neméně vydatné večeři na naší chatě se vybalily nástroje a téměř do půlnoci jsme sobě notovali.

Pondělní ráno vypadalo poněkud pošmourně. Jezák hned po snídani vyrazil s Barčou do Frýdecké nemocnice na oční, její oko vykazovalo anomálie neslučitelné s turistikou. Zbytek kolektivu nakonec  zvolil krátkou trasu do Komorní Lhotky, juknout na bylinné lázně, zajít na Godulu a vyzkoušet slaňování na cvičné stěně. Pepíno připravil lano, předvedl jak na to a ze stěny potom slanili, povzbuzeni Pepínovým výkonem za Jožkova jištění ještě i další jedinci s nízkým pudem sebezáchovy (Banjo, Soňa, Zdenda). Soňa se nahoru vydala po té, kdy Hanka, která již měla s lanem zkušenosti, následována Jitkou se psem, vykročili vzhůru do skal. Jak jsme se dozvěděli potom, domnívala se, že holky budou slaňovat taky (Hance v tom zabránil začínající déšť a Jitka to v úmyslu neměla, chtěla se jen podívat nahoru, hihi).  Málem se do stěny vydaly i juniorky Barča s Kačkou, ale Jezák propadl panice a neumožnil jim vychutnat si slaňování s odůvodněním, že to s nimi musí nejdřív nacvičit,  evidentně se o ně bál.  V komorní Lhotce jsme v místní hospůdce poněkud nešťastně pojedli. Obsluhující dívku zřejmě právě propustili z muzea voskových figurín a zjevně neměla s prací v restauraci pražádné zkušenosti. Navíc byl Jezák nucen věnovat se jí a procvičit s ní  sčítání a odečítání do 1 000. Ach ta mládež, kam ten svět spěje... Po prodlouženém obědě byly vytvořeny skupiny A,B,C. Skupina A pokračovala náročnější trasou po modré na Kotař a odtud zpět po červené na Prašivou. Skupina B vyrazila zpátky po žluté na Prašivou a skupina C obsadila Jezákovo auto a cestu na Prašivou absolvovala motorizovaně. Kromě skupiny C všichni pořádně zmokli. Vynahradili jsme si to večer, tedy kromě Pepína, ten nám na dva dny ochořel .

Na úterý jsme zvolili krátkou procházku do Nošovic, kde byla domluvena exkurze v pivovaru Radegast. Počasí už nám přálo, výhledy z Prašivé cestou dolu nám vynahradili pondělní deštivou tůru. Z kopce byl vidět areál automobilky Hyunday, který jsme potom ještě i obešli. Nejmladší velký pivovar v ČR s "bohudík, hořkým pivem" se dá projít za dvě hodinky. Tedy i s ochutnávkou ve věži. Měli jsme co dělat, abychom stihli naplánovaný autobus od pivovaru  do Vyšních Lhot pod Prašivou. Výstup na Prašivou nakonec nebyl tak náročný jak se původně zdálo, těšili jsme se na večeři :-)

Ve středu, ještě v 6 ráno slibovala obloha pěkný den, tedy asi. V osm se už tmavé cáry mraků valily nad kostelíkem a začalo vydatně pršet :-(  Dorazili Heroš s Matějem. Vzhledem k počasí nebylo možné vyrazit ven (tedy bylo, ale žádný takový magor mezi námi nebyl) a tak jsme využili technického vybavení, které jsme sebou vezli a udělali si promítací den. Individuální program všem jen prospěl a Pepíno se vykurýroval. Večer jsme si zahráli i s Herošem a Tonda se Zdendou předvedli co spolu na kytary nacvičili.

Poslední den, kdy jsme ještě všichni mohli někam vyrazit. Nedaleké Visalaje se autem dají zvádnout za 20 min. Vybrali jsme je za start čtvrteční trasy. Konečně krásný, slunečný den, finále. Vystoupali jsme na Bílý Kříž, pokochali se výzhledy na Malou Fatru a přes Sulov, Smrkoviny došli na Švarnou Hanku. Občerstvovací stanice jako vyšitá. Tady Heroš vyhodnotil zátěž svého operovaného kolena na maximální a spolu s Matějem zvolili návratovou trasu přes Smrkoviny na Ježanky a Visalaje, kde vyčkali v místním hotelu na příchod ostatních. Zbytek osazenstva se ještě pokochal dřevěným kostelíkem Panny Marie a přes Gruň a Poledňanu, Těšiňoky, údolím Řečice dorazil také na Visalaje. 

Páteční ráno se neslo ve znamení odjezdu. Po velmi vydatné snídani část spěchala domů, zabalit se na večerní cestu do Chorvatska a zbytek ještě využil krásného dne k návštěvě Frýdku, případně Lysé hory.

V průběhu pobytu na Prašivé  jsme nachodili skoro 70 kilometrů, což zasluhuje  obdiv. Všichni nastoupali cca 1 800 m, což je jistě také obdivuhodný výkon.

 

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode