Život je jak telegram - krátký a s chybami

Súľovské skaly 2013

06.09.2013 21:01

Súľov

Jen zřídka se podaří najít atraktivní lokalitu, dosažitelnou tak, abychom nemuseli čerpat den dovolené aspoň pro dvoudenní návštěvu. A vida, podařilo se. Jak by řekl slovutný Rudolfův hvězdář: "Saturn v konjunkci s Merkurem nabádá nejtrpělivější družinu jeho veličenstva k návštěvě skal příhraničních". Inu co se dá dělat, našlo se ubytování v Súlove v apartmánech asi 300 metrů od středu obce, směrem na Hradnú, zorganizovali jsme výše zmíněnou družinu dobrovolníků a vydali se v pátek po práci na místo. Tady dlužno zmínit, že jsem po čase opět dal průchod své touze po dobrodružství a ačkoliv na Žilinu vždycky jezdím přes Hranice na Moravě a Rožnov, tentokrát jsem podlehl dojmu, že přes Zlín je to přece kratší a tak jsme vyrazili. Cesta, navzdory výpočtům, trvala téměř o hodinu déle než normálně. Trenčínem, který jsme měli minout o cca 30 km jsme projeli celkem hladce, avšak mé sebevědomí značně trpělo. Naštěstí, osádka vozidla, tovární značky Ford bez závady na jakémkoliv zařízení, trávila cestu ve veselé diskuzi a Trenčín jim připadal jako normální místo k průjezdu na Bytču. Tedy jsem se, zcela výjimečně, nestal cílem posměšků.

Ubytovat 15 lidí do tří pokojů a jednoho apartmánu tak, aby byly páry spolu a nikdo nikomu nevadil je úkol hodný mistra v kombinatorice, který současně předpokládá, že mezi zmíněným kolektivem nebude žádného rušivého elementu. Jako obvykle, Soňa vynikla v kombinatorice a všichni byli velmi tolerantní, tedy stran ubytování nebylo připomínek.

Až jsem se divil, jak nám musí být vrchnost nakloněna, když sobotní ráno prozářilo nezvykle teplé, podzimní slunce. A tak i největší odpůrci ranního vstávání (všimněte si, že jsem zcela záměrně Jezáka označil tak obsáhlým termínem, aby to nebylo úplně zřejmé, že jde o něj), sice neochotně, leč dobrovolně přemluvili stárnoucí organismus k činnosti už před osmou hodinou. Všichni jsme se vydali na nádhernou trasu ze Súlova přes Sulovský hrad, Roháč, Šarkania diera, Roháčske sedlo, Kečka, sedlo Patúch a po žluté, turistické zpět přes Hradnou do Súlova, kde jsme v hospůdce Na Kopci završili nádherný den, strávený v krásných skalních scenériích. Někteří ještě zašli do nedalekého autokempinku, kde kromě teplého piva bylo značně předražené jídlo, což byla snad jediná skvrna na jinak krásném dni. A jak už je při podobných akcích dobrým zvykem, večer jsme hráli, zpívali a těšili se na nedělní výšlap.

Nedělní ráno si se sobotním nezadalo, sluníčko už bylo kus nad obzorem, když jsme vyráželi ke skalnímu městu. Šílení vyznavači geokešingu se rozhodli, že prubnou takzvanou minihřebenovku na kterou museli téměř 500 výškových metrů vystoupat. Rozumnější část kolektivu, tedy naprostá většina, se vydala po červené, turistické značce k nedělní procházce směr Vrchteplá a zpět po zelené na Súľov. "Kačeři" se zatím zrychleným přesunem po skalním hřebeni snažili nenechat kolektiv příliš čekat. Odměnou za jejich snažení jim byly na jedné straně neuvěřitelně malebné výhledy z hřebene a na straně druhé, nečekaná únava. Ovšem krátce po poledni všichni u kávy vyhodnotili předchozí dva dny jako ne zcela promrhaný čas a o to přece šlo. Tak zase s partou skvělých lidí, někdy, někde... Krátké video pro web v nižší kvalitě zde (prohlížet v internet explorer), ke stažení v HD kvalitě na našem FTP. 

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode