Život je jak telegram - krátký a s chybami

Malá Fatra 1 - 4.9.2011

06.09.2011 00:00

Terchová Chalupa Olga

A je to za námi - bohužel. Nevím jaká náhoda tomu chtěla, že první zářiový víkend prozářilo téměř letní sluníčko. Z Vyškova do Terchovej je to dvě a půl hodinky jízdy autem a tak už ve čtvrtek v podvečer seděli ve společenské místnosti  chalupy Olga všichni  "účastníci zájezdu". Banjo úvodem všechny trošku vyděsil, když rozdal autobusové jízdní řády a přiložil A3 kopii mapy Malé Fatry, skoro jako úvod nějaké bojovky. Jitka se několikrát opakovaně ujistila, že žebříky, řetězy a podobné technické pomůcky na plánovaných trasách "aby pohledal jak skromně budou zastoupeny", Simona uvedla informace o pojištění na přepravu vrtulníkem z potenciálního místa úrazu a když tak byly rozptýleny obavy z náročnosti tras, došlo na diskuzi k zajištění výročního ohně. Paleček s Jezákem nečekali na pokyny a v předstihu vyrobili placky a camrátka. Jediným problémem, který vyřešen nebyl, zůstalo jak se dostanou placky a camrátka k tvůrcům obsahu. No, ale máme na to ještě 14 dní, že ? Po krátké diskusi jsme se všichni shodli na tom, že se ráno vyráží v 8:30 a jdeme po trase Jánošíkove diery, Podžiar, Pod Palenicou, Štefanová, Grúň, Vrátna. A s tím se šlo spát.

Páteční ráno jako z omalovánek, sluníčko slibovalo pěkný den a v 8:30 vyrazili všichni vstříc dobrodružství na prvních žebřících v dierach. Je tu téměř 20 malých vodopádů nad kterými vedou železné lávky, žebříky a místy je stezka osazena řetězy. Prošli jsme Dolné a Horné diery, Pod Pálenicou se kolektiv seskupil a vydal se po traverzu na vrch Podžiar a dál jsme sestoupili do Štefanovej. Protože jsme si udělali úžasnou žízeň, pochopitelně bylo na řadě dobytí nějkého toho RAJe (Restaurace A Jídelny). Potkalo nás štěstí, u parkoviště otvírala malebná hospůdka přímo v poledne a to bylo za dvě minutky. Příjemně překvapila cena piva za 1,2 Eura a dobrá česnečka a kapustnica završily pocit uspokojení. Lenka s Ivanem se tu odpojili na individuální cestu do Terchovej a zbytek kolektivu se vydal na Grúň. Uff, to byl výstup, téměř 200 výškových metrů jsme vyfuněli v dobrém rozmaru. Chata na Grúni je velmi malebné místo, překvapilo upravené okolí s množstvím odpočivadel a příjemnou hospůdkou. Opět potěšila příznivá cena pivka 1,2 Euro. Tady jsme strávili příjemnou hodinku oddechem a výhledy nejen na Poludňový Grúň (a odlovem kešky). Děvčata se původně domnívala, že právě Poludňový Grúň je cílem dnešní výpravy a tak když jsme je ujistili, že pro dnešek padla, projevily holky značné nadšení. Po modré značce jsme sestoupili do Starého dvora a tam nás zachránili Ivan s Lenkou, kteří mezitím dorazili na chalupu, stačili se vyrochnit ve sprše a auty pro nás přijeli. Vzhledem k téměř 800 metrovému stoupání za ten den jsme jim byli všichni vděčni. Večer jsme vybalili nástroje a životabudiče. Příjemný večer jsme si vylepšili plánem na sobotní tůru - návrh na náročnou hřebenovku ze Strečna až na Snilovské sedlo za Velkým Fatranským Krivánem, prošel. To jsme ovšem tušili co nás čeká jen z přečtené literatury, osobní zkušenosti jsou nepřenositelné.

Málokomu, kromě Banja, vyhovoval brzký budíček. Nebyl čas na demokracii, vstávat a v 7 odjezd na Strečno. Překvapivě to šlo bez komplikací. V 7:30 jsme zaparkovali  dvě auta na Nezbúdskej Lůčke kousek za vlakovým nádražím Strečno a 7:35 u si všichni štrádovali po červené na Starý hrad. Jožka s Banjem se chvilku zdrželi řešením zapeklitého problému jak sundat schránku Geocache ze stožáru vysokého napětí, za což pykali zrychleným tempem aby dohnali zbytek kolektivu. Na Starý hrad nepoužili červenou značku ale ztekli jej přímo do kopce, čímž  dosáhli hradeb o něco dříve než ostatní (ovšem podstatně více vyčerpáni). Kousek nad rozvalinami hradu je místo, kterému se říká "Výhled na meandry Váhu" a stojí za to jej navštívit. V mapě jej bohužel nikde neznačí, ale je tam.  Výstup Strečno z 360 m n.m. do 1 075 m.n.m. k chatě pod Suchým dal  všem pěkně zabrat. Osvěžili jsme se tu výborným pivkem, kofolou a Ivan polévečkou. Jezák, Jožka a Banjo se vydali na rozcestí Javorina, nad chatou s předstihem, čekala je další zajímavá schránka. Výstup Chata pod Suchým - Suchý  (1 468 m.n.m) lze bez ostychu  přirovnat k očistci na zemi.  Převýšení  1 100 m za 3,5 hodinky je skutečně pekelný výkon.  Nahoře se nám otevřel nádherný výhled na hřebeny Malé Fatry s dominantami obou Kriváňov, Bielych skal, Stratenca a Pekelníka. Bohužel lze jen těžko popsat jak nádherná celá hřebenovka je. Nemohu zde vynechat Jitčin památný výrok cestou skalními rozsedlinami nahoru: "zlaté žebříky", pravila . Další neméně zajímavý výrok se povedl Soni po výstupu na Pekelník, kde se svalila na trávu právě ve chvíli, kdy přicházel Paleček s dotazem kde tedy právě jsme. " V prdeli, v té největší prdeli na celém světě", zněla její odpověď a v očích měla slzy vyčerpání. To už však Paleček, aniž by komentoval obdrženou informaci, ležel vedle ní. Inu jak jsem již psal, nádherná túra, plná zážitků. Lenka, která se ujala funkce technické podpory, mezitím vyjela autem do Vrátné, lanovkou vyskotačila do Snilovského sedla a vyrazila nám naproti. Z Pekelníka, vysílačkou koordinovala náš postup k cíli a podávala informace o rozmístění jednotlivých fragmentů naší výpravy, měla nás jako na dlani. Dorazili jsme na Velký Fatranský Kriváň, který bohužel poněkud přišel o svou důstojnost horského velikánu. V okolí stezek k vrcholu od sedla lanovky se  povaloval toaletní papír a produkty s ním úzce související. Škoda, tady lanovka bohužel neprospěla, snadná dostupnost má dvě strany mince. V bufetu u lanovky zasyčely další tekutiny, opět překvapila poměrně solidní cena pivka (1,2 Euro). Všichni jsme zakoupili lístky na cestu do Vrátnej lanovkou. Až na Jitku je také všichni dostali. Ta obdržela informaci, že lístky došly, že už dnes nemají, ale že si ji bude pamatovat, může prý jet. Jitka odvětila, že by ráda jela později, jen co dorazí zbytek výpravy. Pán zopakoval, že si ji bude pamatovat, vzal peníze a nechal Jitku napospas osudu. Jak jsme zjistili později, byl to skutečný hrdina, pamatoval si totiž všech přibližně 150 lidí, na které se nedostalo s lístky a kteří se zvolna shromažďovali u horní stanice a nastupovali do kabinek.Dolů jsme se však dostali, což bylo hlavní (lístek dolů stojí 3 Eura) Lenka naložila řidiče a ženy (Soňa se Simonou vegetily v kufru) a odvezla je do Strečna pro auta. Tak jsme se nakonec všichni dostali na chatu. Po sprše Olda zajistil několika telefonáty odvoz do nedaleké pizzerie Natalia v Terchovej, kde jsme si dali zaslouženou odměnu. Večer jsme toho moc nenahráli, všichni byli poněkud unavení, ale zdálo se, že spokojeni.

Nedělní ráno bylo pohodové, stačilo do 10ti opustit chalupu. Marci s Blštáky naložili auto a vyrazili k domovu za povinnostmi. Jezák s Palečkem a Simonou se vydali na průzkum osady Jánošíkovo, kde tušili kořeny slavného zbojníka-hrdiny (pořadí nechť si p.t. ctěný čtenář zvolí sám). Zbytek výpravy se vydal nejdříve nad Terchovou, kde je místo označované jako "Výhľady Terchová"  aby se pokochal pohledem na údolí Terchovej v nedělním dopoledni. Následně se přesunuli do Zázrivej a po krátkém "kufrování" se vyštrachali na další výhled nad Zázrivou. A stálo to za to. Slunce se opíralo do fatranských masivů kde se volně tu a tam  popásávaly kravky a ovce, malebné dřevěnice dokreslovaly až pohádkové stráně. Stačilo chvilku posedět a svět byl zase o něco růžovejší, na chvilku. Uvidíme jak příští rok...

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode