Život je jak telegram - krátký a s chybami

Jarní vandr 2017

31.03.2017 18:00
Údolím jeskyní a dávných lovců
Podle agentury ochrany přírody je to jedno z nejcennějších území Moravského krasu s jeskyněmi bohatými na krápníkovou výzdobu a doklady dávného života našich předků. A protože to máme "za barákem" a taky jsme chtěli prozkoumat některé, veřejnosti přístupné, jeskyně, vydali jsme se v pátek odpoledne z Hostěnic,  kolem Hostěnického propadání, kouzelným Kamenným žlebem k tajemné jeskyni Pekárna. Vstup do jeskyně skutečně vypadá jako dvířka od pece, je volně přístupná, asi 70 m dlouhá, zakončená, bohužel pro nás, závalem. Překvapilo nás, že tu sídlili koncem doby ledové lidé magdalénské kultury,  známí především jako lovci koňů a sobů. Bylo však ještě světlo a tak jsme sešli k rozcestí k Ochozské jeskyni, kde Heroš po chvilce šacování zjistil, že nemá mobil a že jej z rozržitostí sobě cizí,  po focení u jeskyně, vložil do roztržené kapsy u kalhot, což pochopitelně nemohlo dopadnout jinak. Jožka hned na mobil zavolal a protože dobrý člověk ještě žije, hovor zvedl turista, kterému jej nahoře u jeskyně předali cizinci, kteří jej našli. Ten, mezi tím již zavolal na první číslo v seznamu tak jsme měli informace o existenci přístroje. A Heroš si mohl za všeobecného veselí kamarádů, zopakovat výstup k jeskyni.
Ochozská jeskyně je bohužel veřejnosti nepřístupná a tak jsme se uchýlili do nedaleké jeskyně Švédův stůl. Podle wiki se jedná se o krátkou průchozí jeskyni ve skalním bloku (od toho název stůl). Jeskyni kromě jeskynních medvědů, hyen a dalších zvířat obývali podle nálezů už neandrtálci před 100 000 lety, dále i mladší kultury a teď my. Nad jeskyní jsme přespali a hned ráno jsme se převlékli do montérek, vybavili se čelovkami, přilbami,  lanem a vyrazili prozkoumat dvě zajímavé jeskyně v nedalekém okolí - Netopýrku a Málčinu jeskyni. A musím dodat, že to bylo velmi zajímavé zkoumání a jen velmi zlehka jsme si vyzkoušeli jak to mají speleologové těžké.Obě jeskyně jsou zajímavé s krápníkovou výzdobou ve stropních prostorech, zimovištěm netopýrů, které jsme se snažili moc nerušit. V Netopýrce je možné dostat se až do dolního patra k ponornému potůčku.

 Vchod do Málčiny jeskyně jsme poměrně dlouho hledali, protože v mapaách je zřejmě záměrně, zakreslen o cca 100  m východněji. Za vchodem se nachází Kamenitý dóm, který je spojen s Blátivým dómem a s délkou 30 m a šířkou 10–15 m tvoří jednu z největších podzemních prostor jižní části Moravského krasu. V levé stěně Kamenitého dómu je chodba, napojující se po 25 m na hlavní chodbu, která vede do Blátivého dómu. Po 15 metrech této chodby vybočuje malá chodbička, ve které se po pár metrech nachází zajímaví erozní útvar "Jícen děla", tvořený dvěma nad sebou ležícími chodbičkami, které se poté opět spojují a ústí do hlavní chodby. Hlavní chodba je dlouhá 60 m. Začíná v Blátivém dómu a končí úzkou puklinou. 60 m od Blátivého dómu z Hlavní chodby odbočuje vlevo nízká chodba, která ústí po 15 m do Poradního dómu. Uprostřed poradního dómu se nachází korýtko z obou stran ukončeno trativody. Dále dóm pokračuje do Jižního dómu, který leží těsně pod povrchem a ústí do zasypaného jižního vchodu. Napříč dnem blátivého dómu se táhne korýtko uprostřed s ponorem, kde se ztrácí voda vzácně vyvěrající ze stěny dómu. Je-li ponor ucpán, vytváří se zde největší podzemní jezero v jižní části Moravského krasu s plochou 92 m² a objemem 144 m³. Kvůli velkému množství skapové vody je dno blátivého dómu tvořeno blátem a jezírky.
   Čas v jeskyních běží mnohem rychleji než na povrchu a tak po ukončení prohlídky jsme se odbahnili, převlékli a vyrazili zpátky nad Pekárnu, kde jsme se po hřebenu nad dalšími jeskyněmi, do nichž jsme už jen nakoukli, přesunuli přes vyhlídku k Pacherovu kříži, odlovit si kešuli a mrknout na zdatné horolezce/kyně jak bez přileb riskují ve stěně své mladé životy. Sestoupili jsme k Jelínkovu mlýnu, kde padlo k užitku zasloužené pivo a kde  zjevně právě začala turistická sezona. Rychle pryč, údolím vyschlého koryta Říčky až k rybníku Pod Hádkem. Cestou jsme odlovili zajímavé i méně zajímavé kešky a u rybníka se odměnili, v rámci dodržení pitného režimu, dalším mokem.  Původně jsme tam chtěli i přespat, ale nakonec jsme si chvilku zahráli, zazpívali a vyrazili nad rybník ke kapli sv. Anny, abychom určili kde se bude bivakovat. Teplá noc v lese za zpěvu ptáků, svitu měsíce pod hvězdnou oblohou je splněným snem každého vandráka. Tak jsme zalezli do spacáků a Heroš dal k dobru ještě několik písní, bohužel nevím kolik, protože po třetí jsem tvrdě usnul...
Nedělní ráno jako vystřižené z katalogu. Posnídat, zabalit a vzhůru na cestu nádhernou jarní přírodou. Lesními cestami s pomocí map jsme se po cca 8 km pochodu dostali až do Olšan, kde u rybníka bylo otevřeno venkovní posezení U Červeného Dubu. Také jsme si zahráli, dbali na dodržení pitného režimu, krátce pokecali s místním skautským předákem a chovatelem Husky a zvolna se lesem přesunuli do Nemojan, kde náš vandr končil. Budeme si jej pamatovat jednak díky Herošově roztržitosti s uložením mobilu do roztržené kapsy, jeho soustavnému bryndání kávy, kdekoliv jsme si ji udělali, ale hlavně díky nádherné přírodě, navštíveným jeskyním a neuvěřitelně vstřícnému počasí. Tak zase někde někdy... Fotky na rajčeti nebo  na FTP, krátké video je na youtube zde.
 

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode