30. výroční oheň osady

Myšlenka kamarádství, romantiky, dobrodružství, vztazích založených na přátelství a vzájemné důvěře a na jednoduchém, srozumitelném a přírodním způsobu života nás spojuje už přes třicet let. Vzhledem k době, ve které žijeme a často i věku,  učinili jsme snad nějaké ústupky v přírodním způsobu života, ale spolu s Herošem sdílím velkou radost z toho, že navzdory času, změně životního stylu a dalším společenským vlivům se stále schází parta úžasných lidí, kteří si udělají čas, aby spolu prožili tyto nezapomenutelné chvíle. 

Už v pátek jsme na místě zahájili přípravy, nějaké dřevo a úklid od bujné vegetace. Velmi zábavný večer jsme strávili s kamarádem Golemem v jeho hospůdce, kam jsme se přesunuli po slunci západu a kde jsme zavzpomínali na časy minulé, zahráli, zazpívali a v sobotu ráno se opět vrátili na místo původního kempu. S využitím dnešní, dostupné techniky byla příprava hranice i posezení kolem ohně otázkou dvou hodin. A tak jsme se následně u hrnku kávy bavili vzpomínkou na mnohahodinové ruční práce při přípravě zakládacího ohně U Horáčku před lety. Špelda překvapil zařazením kempinkové židličky a stolečku do své výbavy, ale jak jsem zjistil o něco později, projevilo se to jako velmi praktické pomůcky. Připravené hry v nás opět probudily hravost a soutěživého ducha (viz video a fotografie) . Časy, kdy bylo možné organizovat některé hry u nedalekého rybníka jsou bohužel nenávratně pryč, rybník je v soukromých rukách, hlídaný kamerovým systémem se zákazem koupání, rybolovu a se zamřížovaným, zadrátovaným stavidlem - zřejmě nějaký podnikatelský záměr. 

V sedm večer, na Jožkův pokyn, Heroš, Špelda, Habr a Banjo zapálili slavnostní oheň, Jezákovi se podařilo dostat nahoru vlajky Čéků i Čéčat a tak  jsme - my starší - mohli zamáčknout slzu dojetí, kterou si už ve svém věku můžeme dovolit. Heroš krátce všechny přivítal, pietně vzpomenul na někdejší zakládající členy osady, poděkoval k nebi za nádherné počasí (na celém území republiky vyjma Moravskoslezského kraje prý pršelo) a pak už se hrálo, zpívalo, vyprávělo a soutěžilo, jako za starých časů. Vzpomínky na společné vandry, příhody kamarádů, příběhy z minulosti, ještě v pozdní noci, kdy už byly rozdány placky, camrátka, šerifský kruh byl otevřen a kamarádi s malými dětmi odjeli, seděli jsme u ohně s kytarami a užívali si tyto nádherné chvíle. Ocenili jsme přítomnost mladých, kteří jsou snad zárukou toho, že navzdory změně životního stylu, výše uvedené myšlenky neupadnou v zapomnění a budou dále předávány další generaci. Připojuji již zveřejněné video z 1. výročního ohně a přidávám video z tohoto ohně zatím na youtube, ke stažení na osadním ftp v plné kvalitě.